archiv

 

Pavla Švojgrová

Ježíš žije

On je...

...hluboká studnice života,
vysoký strom lásky,
široké pole radosti,
dlouhá cesta milosti
a pevná hora síly!

Tříkřížová Golgota
černých mraků pásky.
Krásné Kristovo tělo
mrtvé dlouho neleželo.

Ježíš žije!

 

Vykoupení

Na kříži
Golgotském
pod tíží
našich vin
umíral
Pán Ježíš,
otvíral
srdce mé,
vyznávám
Tě, Pane,
uctívám
Tě, Otče,
na věky budu Tě chválit.

 

Svět

Jdeš?
Jdu.
Kam?
Nevím.
Odkud?
Nevím.
Jak dlouho?
Nevím.
Proč?
Nevím.
Tak zastav!
Co za to?!?

 

Bože, Otče

Bože, Otče
na obloze
jede slunce
v zlatém voze.
Večer Měsíc
vynoří se
vzývat jméno tvé!

Bože, Otče
kapky rosy,
po nichž chodí
vítr bosý,
v červánkovém
podvečeru jdou
vzývat jméno Tvé!

Bože, Otče
Svět se točí,
díky tomu
moje oči
znovu smějí
každé ráno
vzývat jméno Tvé!

 

Prach

Na srdci prach.
A duše ocitla se v listopadu.
Pochmurno a mráz.
Dávno je pryč květen
lásky čas.

Vánek jeho dechu
z mého srdce sfoukl prach.
Z listopadu náhle květen
stal se,
přešel z mrazu strach.

Zář tvého pohledu
a mé srdce buší.
Chci ti dát, Pane můj,
celou svou duši.

 

Trpět

Ta bolest mě drtí,
už nemám víc síly
     trpět.
Chci křičet
a ničit,
co je kolem.
A nezmohu se na víc
než zhroutit se
v koutě pokoje
a mlčet

a brečet
a úpět
a třást se!
-
A modlit se...

 

Sahara

Za vteřinu jedno zrnko
kdybys bral,
Saharu za život nepřesypáš.

Za vteřinu dvě zrnka
kdybys bral,
Saharu za život nepřesypáš.

Za vteřinu tři zrnka
kdybys bral,
Saharu za život nepřesypáš.

Na vteřinu velkou víru
kdybys měl,
Sahara sama se přesype.

 

Po ránu

V ranní rose
třpytila se
má modlitba k Pánu,
aby se mnou zůstal.

V ranním vánku
po skřivánku
poslala jsem píseň Pánu, že
jeho jméno vzývám.

V ranním květu,
který je tu,
ozvala se touha věků:
Dej nám slovo své!

V ranním Slunci
jednu unci
jeho svitu navážím si,
abych byla světlo světa.

 

Plnost srdce

Naplň mé srdce, Pane,
naplň ho touhou,
naplň ho láskou,
naplň ho slovem,
naplň ho díkčiněním!

Toužím být Tvojí,
lásku dál dávat,
slovem tvým žehnat,
díky ti vzdávat!

 

Byl jsem blázen

Slzy stekly na zem,
do vlasů spadl prach
a ze mě byl blázen
co na stěnu házel hrách.

Svět otočil se kolem osy
jednou jedinkrát.
A já už nemusím se ptát,
na to, co chtěl jsem znát.

Dvacet čtyři hodin Božích zázraků
dalo mi mnohem víc,
než dokáži vám říct
slovy za celý život.

Už nežiji nadarmo.
Žiji pro Ježíše!

 

Hřích

Něco mě souží,
něco mě bolí,
    hřích.

Nemám sílu,
nemám odvahu
    vyznávat.

Čtu slova,
čtu Bibli,
    žalmy.

Přemýšlím o nich,
přemýšlím znova,
    pláču!

Něco mě souží,
něco mě bolí,
    hřích.

Pozvedám ruce,
pozvedám k Bohu,
    chválím.

Zpívám mu chválu,
zpívám mu píseň,
    volám!

Dostávám sílu,
dostávám odvahu,
    vyznávám!

Nic už mě nesouží,
nic už mě nebolí
     hřích!

Pokoj mám,
pokoj v srdci,
     díky!

Zemřel pro mě,
zemřel pro nás,
     pro spasení!

Vstal z mrtvých,
vstal a kraluje,
    pomáhá

 

INSPIRACE č.5 (21.9.99)

předchozí stránka (Poesie Václava Vojtského)následující stránka (Poesie Pavla Hurty)