archiv

 

Pavel Hurta

 

Ukaž mi svůj měšec.
Kolik bohatství jsi z něho dal?
Ne, žes musel,
že jsi chtěl dát
to, co Bůh ti daroval.
 
Ukaž mi svůj měšec,
co v něm máš?
Sáhni dovnitř,
co nabídneš, co lidem dáš?
 
Ukaž mi svůj měšec!
Proč skrýváš své bohatství?
Ty sloužit máš!
Co dnes světu dáš?
 
Ukaž mi svůj měšec!
Dnes Bůh se ptá,
On dal mu obsah
a On ho zas požádá.

 

 

tři prostá slůvka
osm písmenek
skrývají vyznání
            výzvu
            nebo odpověď
 
jsou pohlazením mezi polibky
prostinkým kvítkem, co těší svět
úsměvem zářícím ve tvářích dětí
kapičkou rosy vlažící ret
jsou prosbou
a mohou být i smetím
myslím na ně
myslím na oběť
 
Jak nesl kříž
Jak upad
Jak zas vstal
Byl němý
Když dav se kolem smál
Nesl kříž
Nesl můj hřích
 
za cenu smrti
za život z lásky daný
dík Ježíši můžem znát
tři prostá slůvka
slůvka
mám tě rád

 

Schody ( Dnes jsem šel po schodech)

Dnes jsem šel po schodech.
Po schodech ke chrámu.
Po schodech bolesti a utrpení.
Po schodech do Tvého království.
 
Krok za krokem jsem stoupal výš
 
                             blíž Tobě
            blíž nebi
blíž cíli
 
Pane, Ty jsi mi dával sílu,
Ty jsi byl se mnou,
Ty jsi mne podepřel,
když jsem klopýtl.
 
Námaha a radost
Kolem jen kámen
  A já jsem šel
    Ze tmy ke světlu
Krok za krokem jsem stoupal výš
 
                             na horu
 
          po schodech
z údolí
 
Dnes jsem šel po schodech.

 

Píseň

končí se den
a stíny jsou delší a delší
co přines lidem všem
lásku, závist,
strach či trochu štěstí
 
musel ses
člověče
zase prát
se svým vlastní

 
svět dnes zase půjde spát
bez pokání a odpuštění
svět
kterému přišels dát
lásku
co zlé srdce změní

 

 

Potkal jsem dnes svého Pána.
Či vlastně, On mi vyšel vstříc.
Tak,
jak otec vítá ztraceného syna.
Já jsem šel,
šel k němu,
nohy jsem jen vlekl -
tížil mě hřích.
 
Potkal mě dnes můj Pán.
Vyšel mi vstříc
a znovu mi dokázal,
jak mě má rád

 

 

Spěch
ten mě denně provází
a Bůh stojí někde v pozadí
a já
já jsem nad tím vším
s tou známou pravdivou frází
 
Zastav
říkám si a běžím dál
a najednou stojím
a pomáhám paní s kočárkem
co mu upadlo kolo
a nevěřím
že mě dokázal zastavit člověk na ulici
 
Spěchu
toho mne Bože zbav
a příjď ke mně k mému stolu
a můj život bude míň sobecký
protože i čas je tvůj dar

 

Slepý

On jen kolem šel,
jen se otočil,
na zem plivnul,
prach slinou namočil,
bláto vzal,
na oči položil,
Pane, já teď vidím.
 
Potom k Siloe,
mě poslal hned,
bych smyl bláto z očí,
co ještě neviděly svět,
Pane, já teď vidím.
 
Když jsem se vrátil zpět,
otázku mi dal,
kdo je teď
tvůj pán a král?
A já, díky Bohu, ho teď vyznávám,
Pane, já tě vidím!

 

Obraz

na zdi visí obraz
už dlouho
a nikdo ho dosud nesundal
ta tvář a ty oči
čiší z něj chlad a mráz
a v pokoji je temno
až má člověk strach
 
snad obraz
snad tichá místnost
snad prach v záclonách
 
ano, obraz tu má moc
chvíli jsi klidný,
ale dlouho ne
pohled ten není vlídný
ten v paměti zůstane
 
kdo najde odvahu
kdo obraz sundá ze zdi
kdo změní povahu
a kdo dá ránu pěstí
kdo obraz vyřízne
a do rámu dá nový
kdo tu má rozvahu
a kdo plýtvá jen slovy
kdo dal sebe
kdo nedal vůbec nic
kdo ztratil tebe
kdo chce stále víc
 
kdo najde odvahu
kdo mě ze zdi sundá
kdo překoná krok strachu
kdo mi ruku podá
 
na zdi visí obraz
už dlouho

 

Klaun

Na tváři smích a v duši pláč
co je tenhle člověk zač
to chtěl bych znát
 
Před tebou stojí klaun
pláče
a tečou mu slzy
 
Proč schoval smutek pod masku
Proč nemyslel rač na lásku
Kdo mi odpoví
Ublížil mu někdo snad
Nebo měl někoho rád
Ať klaun odpoví
 
Hodiny, dny a roky
Peníze, úspěch, sláva
On pro všechny a kdo pro něj
To už se klaunům stává

 

JSI

Jsi,
jsi v nás a my v tobě.
Byl jsi a budeš stále
přítomen.
A těla naše až podlehnou
smrtelné mdlobě,
Ty dáš nový šat
a v městě novém věčně
budem s Tebou přebývat.

 

Znáš dobré slovo?

Co je to
dobré slovo?

To, co druhého potěší?
To, co druhému pomůže?
Ruka podaná,
když jeden už nemůže?
Znáš nějaké dobré slovo?

INSPIRACE č.4 (18.6.99)

 

předchozí stránka (Poesie Pavly Švojgrové)následující stránka (Poesie Evy Šťastné)