archiv

 

PELÍŠKY, IDIOT A HUNTING


V poslední době chodím často do kina. Souvisí to s tím, že máme v biografu nového ředitele, a díky tomu taky mnoho dobrých filmů. Z těch, které jsem v poslední době viděl, vás pozvu rovnou na tři.

Tím prvním filmem jsou Pelíšky režiséra Jana Hřebejka. Film je téměř hvězdně obsazen a odehrává se v totalitních, leč reformujících se šedesátých letech československých. Je to film retrospektivní, doprovázený hudbou vzniklou v té době. Na počátku jsme prostřednictvím komických etud seznámeni s postavami filmu, a když jsme se s nimi patřičně sžili, začíná se odvíjet vlastní smutný, krásný a velmi skutečný děj. Ale asi bych říkal moc, chtěl-li bych jej líčit, a proto to neudělám. Raději vám řeknu, že se rozhodně budete hodně smát a taky budete po opuštění kina takoví trochu naměkko.

Co na závěr? Je to film, který se určitě objeví v nominacích na Českého lva, a který také rozhodně zakotví mezi filmovou klasikou typu Marečeka, Jáchyma, který hází kondiciogramy do stroje, nebo třeba Vesničky střediskové.


Druhý doporučovaný film,
Návrat idota je naprosto odlišný. Na plakátech se píše cosi o lehce mrazivé komedii Saši Gedeona. Pokud z toho vydedukujete, že se budete celé představení hodně smát a z kina odejdete s čistou hlavou, tak to radši jděte ještě jednou na Pelíšky. Ne, že by se člověk nesmál, to se občas i zasměje, ale je to takové hořké pousmání.

Mezi Vánocemi a Silvestrem se idiot František vrací z ústavu ke svým vzdáleným příbuzným. To je asi vše, co vám řeknu o ději filmu. To další už budou pouze myšlenky a pocity, které vás napadnou při sledování filmu a neopustí vás ani cestou z kina.

Asi první myšlenka, která mi projela hlavou, když se objevily závěrečné titulky, bylo: To už je konec? Vždyť se tam vlastně nic nestalo! Skutečně je to příběh neuvěřitelně drobný a křehký, plyne jaksi povídkově, bez velkých gest a slov. Je to film neuvěřitelně smutný, sychravý, neradostný. Vlastně tam jakoby není jediná kladná postava. Všichni jsou jaksi ušpinění. Přesto je to film zároveň podivně hřejivý, především Františkovým člověčenstvím. Právě jeho čistota, upřímnost, superspisovnost jeho řeči podivně roztíná pavučiny vztahů a naráží na neurvalost, hrubost a dravost světa. Bezděky vás napadne: A kdo je tady vlastně idiot a kdo je normální?

Asi nemá smysl dál popisovat zážitky, taky proto, že jsem takhle křehký film snad ještě neviděl a mám strach, abych mu nějak neublížil. Určitě se na to jděte podívat. Troufám si tvrdit, že i tento film nemine nějaký ten Lev. A taky si myslím, že se Gedeon dřív nebo později dočká nějakého toho Oscara.

Hunting Ten poslední film už není české provenience. Jmenuje se Dobrý Will Hunting a vznikl v Americe. Přestože je to výborný film, nese si s sebou bohužel jakési hollywoodské stigma, ale o tom později.

Will Hunting je sirotek z chudinské čtvrti. Vydělává si mytím podlah, či bouráním v demoliční četě. Kromě toho se občas někde porve, nebo někoho urazí.

Profesor Lambeau učí na prestižní univerzitě (MIT) a je to uznávaná kapacita v oboru matematiky. Studentům zadá úkol s vědomím, že jej prostě nemohou vyřešit, sám strávil jeho řešením několik měsíců. Večer jde profesor prázdnou chodbou a na jejím konci, u tabule se zadáním úkolu, stojí jakási postava a cosi tam čmárá křídou. Profesor zrychlí krok a postava, tlačíce před sebou vozík s kbelíkem a smetáky, zmizí kdesi ve spleti chodeb. Profesor doběhne k tabuli a... naprosto konsternovaně zírá na tabuli - úkol je vyřešen!

Will, ačkoli ve škole zřejmě nepostoupil za základní vzdělání, je totiž génius s naprosto mimořádnými kombinačními schopnostmi.

Profesor se jej rozhodne najít, což se mu podaří u soudu, kde je Will obviněn z výtržnosti. Musí do vězení, odkud jej Lambeau dostane s podmínkou, že k němu bude chodit na matematické konzultace a také, že bude navštěvovat psychoterapeuta. Po několika marných pokusech se profesor obrací na svého přítele Seana Maguira. Jeho úkol je velmi těžký: dostat se k Willově zcela prázdné, zjizvené, avšak o to pečlivěji hájené duši. Víc vám z děje filmu nepovím, spíš vám řeknu, co se mi na filmu moc líbilo.

Film bourá onen americký idol vzdělání a úspěchu. Pokládá různé provokující otázky. Krásné je vzájemné ovlivňování a sžívání Willa s psychologem Seanem. Mat Damon (jehož můžete znát jako vojína Ryana) v roli Willa a především Robin Williams jako psycholog Sean hrají skvěle.

Jak jsem se zmínil, je film svým způsobem hollywoodský, a to hlavně v jeho druhé polovině, ale i tak stojí za shlédnutí. Jen pro formu zmíním to, že je také ověnčen několika Oscary.

 

MaŠ

INSPIRACE č.4 (18.6.99)

předchozí stránka (Přípitek zkušeného ďábla) následující stránka (Zelená svatozář)