archiv

 

Dopis z domova

Byla už noc a vláček se proplétal mezi horami. Seděl jsem vedle matky. Odvážela si mě z Tübigen, kde jsem studoval teologii. Teď jsme spolu jeli do Švábské Jury. Hlavu jsem měl plnou problémů, a tak jsem přemýšlel, zda nemám povědět matce o tom, co mě tísnilo.

Nakonec jsem si přece dodal odvahy. "Víš, maminko, nemám už z Bible opravdovou radost. Nacházím tam tolik nepochopitelných a těžkých věcí. Je tam tolik rozporů a tolik nejasného; ta kniha je prostě pro moderního člověka úplně nepřijatelná." Matka se rozesmála: "To spočívá v tom, že čteš Bibli špatně."

Vyjel jsem trochu uraženě, takže pánovi vedle nás klesly údivem noviny. "Ano, jak ji tedy mám číst? Čtu ji v původním textu hebrejsky a řecky, pročítám komentáře, poslouchám přednášky...."

Matka mi konejšivě položila ruku na rameno: "Povím ti příklad. Pamatuješ si ještě, jak jsi byl během války skoro dva roky na frontě a neměl jsi žádnou dovolenou? Psávala jsem ti tenkrát pravidelně o událostech doma.

A pak od tebe jednou přišel dopis, na který jsem nezapomněla. Psal jsi: čtu ve vašich dopisech o potravinových lístcích, o keťasech, o frontách před obchody. Vůbec tomu nerozumím. Což se u vás všechno tak změnilo?... A pak přišla věta, která mnou velice pohnula: Jak daleko a dlouho jsem od vás vzdálen, že už ani nerozumím dopisům z domova!"

Přikývl jsem. "Ano, ano vzpomínám si. Ale co to má společného s Biblí?"

"Podívej", pokračovala matka: "neřekl jsi tenkrát: Dopisy mé matky jsou pro mne, moderního člověka, nepřijatelné. A také jsi neřekl: V matčiných dopisech jsou protiklady a nesmysly. Řekl jsi jenom jednoduše: tak daleko a dlouho jsem z domova, že už ani nedovedu chápat vaše dopisy!"

Začínal jsem rozumět. Dál jsem matce pozorně naslouchal.

"I Bible je dopis, můj milý synu. Je to dopis živého Boha, z věčné vlasti - napsaný tobě. Když už ten dopis nedovedeš chápat, pak nesmíš hledat vinu v dopise. Vina spočívá v tobě. Musíš říci: Jak strašně daleko jsem se vzdálil od nebeského Otce, když už nedovedu pochopit jeho dopis! Teď se do něho chci opravdově ponořit a chci opravdově prosit o Ducha svatého, aby mě učil rozumět."

Potom jsme už mlčeli, dokud vláček nezastavil v Urachu. Ale na matčinu radu jsem nezapomněl. Ukázala mi cestu do Bible.

Wilhelm Busch

INSPIRACE č.5 (21.9.99)

předchozí stránka (Bielefeld) následující stránka (Chvíle života)