archiv

 

DOBRÉ DÍLO

Znáte ten pocit, když se po práci ještě chvilku kocháte pohledem na dobře odvedené dílo? Zajisté to může obsahovat notnou dávku sobectví, ale o tom teď mluvit nechci. Všimli jste si někdy, jak dělíme čas? Na práci a zábavu. Práce se tu redukuje na cosi nutného, otravného, ba ošklivého.
 
Jednou jsem si na jedné staré půdě všiml takové malé kytičky, vyřezané dlátkem do násady od kosy (kosiště se tomu tuším říká). To mě zarazilo. Proč kdysi dávno nějaký člověk trávil svůj drahý čas vyřezáváním něčeho takového? Proč si radši neodpočinul? Nebo neudělal o pár kusů víc?
 
Zaplatil mu za tu kytičku někdo? Pochybuji. Prostě jen tak pro radost, pro potěšení z dobře vykonaného díla.
 
Tak si říkám, že nám ta práce nějak zdegenerovala. Ženeme se za dalšími a dalšími metami, chceme nakupovat levněji a prodávat víc. Získat všechny ty "báječné" věci co nejsnáze. A hlavně si maximálně prodloužit dobu věnovanou zábavě.
 
Z šikovných a ctěných řemeslníků se stali kontrolovaní a opovrhovaní dělníci u pásů, kteří neumí a nechtějí dělat nic víc, než pevně danou sestavu úkonů. Stále znova, neznaje počátek ani konec výrobního procesu.
 
To už nemluvím o armádě lidí, kteří mají za úkol všechny ty "báječné" výrobky prodat. Není to lehký úkol, protože jsou to věci zhusta zbytečné, nebo přímo škodlivé, a hlavně je jich strašně moc.
 
Někam se nám poděla chuť pohladit ohoblovaný trám, přivonět k pecnu právě z pece vytaženého chleba, nebo si pro radost vyřezat kytičku…

MaŠ

INSPIRACE č.7 (21.4.2000)

předchozí stránka (obsah archivu) následující stránka (Překvapivě snadné řešení)