archiv

 

PO DESETI LETECH

Dostáváte rádi dárky? Koneckonců, kdo ne. Když dnes politici mluví o tom, že si lidé tak nějak neváží demokracie a stýská se jim po rudém bratrovi, centrálním plánování a jednom druhu jogurtů dvakrát do týdne, tak často mluví o tom, že jsme k té naší revoluci přišli tak nějak omylem. Jako slepý k houslím se tomu říká.

Klíče (ilustrační foto)

No, asi na tom něco bude, ale když jsem tak přemítal o tom, kterak si lidé neváží takového daru, jakým je svoboda, tak mi došlo, že ještě mnohem víc jsme dostali zdarma. Zdraví? No, jak kdo. Peníze? Ano, někteří. Úspěch? Hmmm.

Ne, jedna věc je určitě zdarma, jeden člověk kvůli tomu umřel. Naprosto dobrovolně, bez viny. Taky nečekaný dar. Taky si ho možná dost nevážíme. Ti, kteří jej nepřijali, si myslí, že neexistuje. Ti, kteří jej přijali, si tak nějak zvykli. Jako naše milá společnost po deseti letech.

Co? Ostnaté dráty a Stb? Hodně lidí má zalehlé uši. Nevídáno - neslýcháno ? Egyptské hrnce plné masa. To je náš argument! Jakápak cesta do zaslíbené země? Jaképak nároky.

Taky zapomínáme na to, že nás Hospodin očistil krví Pána Ježíše. Taky se nám někdy stýská po nesvobodě. Taky bychom rádi nějaké ty okovy.

Až si budete pod vánočním stromečkem zase rozdávat dárečky, vzpomeňte si na dáreček z největších.

MaŠ

INSPIRACE č.6 (22.12.99)

předchozí stránka (Tip na stránku?)následující stránka (Ještě dvě doušky o náročnosti)