archiv

 

Grammy

Tak má pár lidí zase o pár cen navíc. Česká akademie populární hudby rozdělovala 6. března večer sošky cherubů se šalmajemi. Atmosféru večera zprostředkovala TV Nova, a tak mohl být každý občan naší milé republiky u toho. Nutno uznat, že dojem byl dokonalý. Lesk a pompa špiček naší populární hudby. Večer ozdobily hvězdy světové velikosti a všichni byli moc milí, krásní, přátelští, zkrátka dokonalí. Ti ocenění se téměř zdráhali ceny převzít a ti neocenění jim jejich ocenění ze srdce přáli. Všichni svorně však především tvrdili, že milují hudbu, a to je jejich prvořadý zájem, kdepak sláva nebo peníze.

Co přinese druhý pohled? Možná bych měl skončit tady a nechat odpověď na vás, ale nedá mi to, abych si odepřel možnost sdělit vám, co se mi v průběhu ceremoniálu honilo hlavou. Bylo zajímavé sledovat, kterak si pomíjivé pop-hvězdičky v malé zemi uprostřed malé Evropy dodávají pocit vlastní slávy, velikosti a světovosti. Ovšem ještě zajímavější bylo sledovat, kterak jsou některé kapely nonkonformní a nezávislé, užívajíc k tomu všech prostředků, počínaje černými kabáty, mušími brýlemi, tvrdými řečmi a provokativními texty konče. Mezitím co se tito nonkonformisté svíjeli v rytmu playbacku, měl divák šanci přemýšlet, o kolik jsou nezávislejší než třeba jeden (též přítomný) symbol reálněsocialistického hudebního běsnění.

MaŠ

INSPIRACE č.3 (12.4.99)

předchozí stránka (Zelení fanatici?)následující stránka (Nos pro sněhuláka)