archiv

 

KURZ POLITICKÉHO TANCE

Bylo zvláštní sledovat politické tanečky vyvolané vstupem Jörga Heidera a jeho strany Svobodných do rakouské vlády.
 
Demokratické i nedemokratické státy přerušují s Rakouskem styky. Politici se houfně distancují, a nebo alespoň vyslovují politování (a to i ti, kteří, na rozdíl od rakouského extremisty, mají na svědomí tisíce lidských životů). V Rakousku samém se pořádaly rušné a houfně navštěvované demonstrace pro i proti Jörgovi.
 
Reakce celého světa jsou vlastně povzbuzující, tolika ryzím demokratům leží na srdci osud demokracie ve střední Evropě.
 
Proč si Rakušané zvolili extremistu? Jsou tolik jiní?
 
Rádi zapomínáme, že každá společnost a každý stát má svého Jörga, Le Pena, Grebeníčka či Sládka. Zkrátka někoho, kdo rád nabízí jednoduchá řešení. Lhostejno, zda tak činí z přesvědčení, nebo politické vypočítavosti. Jisté je to, že na volání typu: Za všechno můžou židi, černoši, cikáni, intelektuálové, trpaslíci, vždycky někdo uslyší.
 
Občas se však stane, že těch přitakávajících lidí je tak nějak víc než normálně. To se děje vždy, když více než je obvyklé, přestává fungovat demokracie. Ona totiž ani naše milá demokracie není řešením všech neduhů. Zvláště, je-li postavena na principu: Zvolím toho, kdo dá (nabídne) víc.
 
Co to vypovídá o naší milé demokracii? Že je nemocná? Že je nanic? Že je to mrcha? Že vlastně vůbec neexistuje? A není to náhodou tak, že jsme si z velmi šikovné a prospěšné věci zase jednou uplácali takovou "hezkou" a "nevinnou" modlu?

MaŠ

INSPIRACE č.7 (21.4.2000)

předchozí stránka (Agentura CANARD) následující stránka (O snadnosti demokracie)