archiv

 

Na nákupech

Tuhle jsem potkal v autobusu MHD jednoho mého známého, tedy on to vlastně není známý, ale otec jednoho ze spolumajitelů Keramiky Hořice, takže vlastně můj bývalý "pan továrník", ale to sem nepatří. V okamžiku spatření mé maličkosti se hrnul ke mně, a jelikož je člověkem hovorným, oznámil mi, že byl nakoupit v Kauflandu (což je jeden z pardubických supermarketů), a potom se mě otázal, který že supermarket je mým favoritem? Najednou jsem si připadal lehce nenormální, protože jsem mu trochu zmateně oznámil, že nakupuji hlavně v oné malé a útulné samoobslužničce, co stojí pár kroků od mého bydliště. To v něm způsobilo skoro stejné překvapení jako povodeň na Sahaře nebo mrazy v Karibiku.

Tedy ona je to naprosto normální tuctová samoška, jakých u nás stojí tisíce, ale ve stínu těch super, hyper, mega, giga a podobných potvor, nabízejících ten nej nákup, ceny, prostředí, obsluhu, parkování a podobné hovadiny, mi připadá taková malá, milá a bezbranná.

Tak si říkám: Jsem normální, když nesleduji o kolik haléřů levnější je tam či onde to či ono, necestuji přes celé město do toho nejlepšíko supermarketu, senzační nabídky ve schránce mě rozčilují a mikroten vnímám asi stejně neochotně jako komáři repelent či teenager Stravinského?

MaŠ

INSPIRACE č.5 (21.9.99)

předchozí stránka (Jak se do lesa volá...)následující stránka (To oni)