archiv

 

O náročnosti

Už asi 4 měsíce si pravidelně kupuji Literární noviny. Ne snad, že bych měl tu drzost považovat se za literáta, ale jsou tam mnohé zajímavé a poměrně hluboké články, úvahy, sondy a postřehy týkající se naší současnosti, ekologie, občanské společnosti, demokracie, globalizace a kdoví čeho všeho ještě.

Jeden můj známý měl možnost do literárek nahlédnout a jeho reakce byla asi taková: Ty články jsou moc zajímavý, ale strašně dlouhý. Myslím, že to je velice pregnantní charakteristika, a nejen literárek, ale vlastně všech médií, která jako daň své vysoké kvalitě dobrovolně rezignovala na obecnou čtenost či poslouchanost.

Můžete namítnout, že nízký náklad není nutnou podmínkou kvality, respektive, že kvalita nemusí znamenat vystěhování se na okraj společnosti. Samozřejmě nemohu podložit toto tvrzení ničím jiným než mým pocitem, ale jde, řekl bych, asi o to, že číst Blesk znamená rozhodně menší "námahu" než číst literárky. Vždyť v Blesku mnohdy stačí pro "plnou informovanost" prolétnout palcové titulky... Jaká úspora času ve srovnání s Listem, jehož přečtení vám zabere minimálně hodinu. A co je nejhorší, navíc po vás bude chtít myslet a vytvářet si vlastní úsudek. Možná se dokonce usídlí ve vaší hlavě a třeba vám nedá spát a nebo promění váš názor na to či ono.

Nezastírám, být náročný něco stojí, někdy to bolí, někdy je to neekonomické, leč naskýtá se zde jedna podstatná otázka: Je Boží vůlí být tupými, neinformovanýni, s davem plujícími stvořeními, bez schopnosti vlastního pohledu, avšak dokonale ovládajícími celou paletu instantních řešení pro to či ono?

Myslím, že ne, a proto chci tento sloupek uzavřít asi touto větou: Mějme odvahu být nároční na to, co čteme, slyšíme, posloucháme, vidíme a vnímáme, stojí to rozhodně za onu námahu!

MaŠ

INSPIRACE č.5 (21.9.99)

předchozí stránka (Orgie hluku)následující stránka (Rok 2000)