archiv

Musím se vám předem omluvit za tento předkousávací odstaveček, kterým porušuji dobré redaktorské zásady. Tři cesty Zařazuji navzdory jejich problematičnosti, protože mě jednoduše zastavily, nebo spíše, byl jsem jimy zastaven. Máme sklon zastávat se slabých a odstrčených, to je jistě velký dar. V tomto textu nemají pravdu Zákon a Smysl. To ostatně velmi dobře vycítíte, avšak pravdu nemá ani ten odstrčený a slabý - Život. (MaŠ)

 

Tři cesty

Sešli se tři, aby debatovali o Bohu. Neznali se, nikdy předtím se neviděli. Každý z nich byl jiný a měl odlišné představy. Potkali se náhodou na mši vysluhované v malé vísce. Každého z nich sem zavál jiný osud, a přece se jejich cesty v rozdílnosti spojily, aby se zase rozdělily. Jmenovali se Smysl, Zákon a Život.

Při přijímání svátosti se Smysl zasmušil, řka: "Svaté přijímání, toť povrchnost. Musím sestoupit hlouběji, abych porozuměl." Pak si sedl a rozjímal, nedbaje okolí. Zákon vida, že Smysl přemýšlí o něčem jemu tak jasném, přijal stereotypně bez zájmu hostii a sedl si vedle něj, přichystán k němu po skončení mše promluvit. Život v sežmoulaných, špinavých šatech pokulhávaje předstoupil před kněze jako poslední a s vděčností rozkošnicky prožíval okamžik sestoupení vyššího řádu na zem. Ohromen a okouzlen tisíci světýlek a omamnou vůní usedl na své místo a cítil v sobě splývat celý svět. Z chrámu vyšel mezi posledními s duší povznesenou, když jeho zrak spatřil dva podivně vyhlížející muže, kterak se o cosi přou.

"Má cesta je jasná," gestikuloval náruživě Zákon, "být řádný, počestný a spravedlivý. To je to, co po nás Bůh chce."

Smysl vypadal nanejvýše rozčileně: "Ale jak můžete vědět, co po nás Bůh chce? Tím, že lidé berou do úst jeho přání, se mu jen vzdalují!"

"Ale vždyť nám dal zákon, podle něhož se máme chovat a budemeli dodržovat jeho pravidla, setkání s Bohem nás nemine, nemám pravdu?" obrátil se Zákon k Životu, který doposud jen mlčky naslouchal.

"Sám nevím, ke komu se mám přiklonit," začal pomalu Život, "žiju z ruky do úst bez domova, toulám se světem křížem krážem. Nejsem ani poctivý ani velký hříšník. Nemohu říct, že věřím v Boha, a přece navštěvuji jeho shromáždění. Má víra je skromná, protože vím, kolik jsem napáchal zlého..."

"Proč nám to všechno říkáš?" obořil se na něj Smysl, kterému jeho řeč připadala málo učená.

Život nevypadal zaskočeně a pokračoval roztřeseným hlasem, který zřejmě mnoho zakusil:

"Chci vám jen říci, že ani ty, Smysle, ani ty, Zákone, nemusíte mít pravdu. Neboť ty, Smysle, jsi jako asketický učenec, který nezná život a o Bohu jen přemýšlí. Jsi možná silný jiným druhem síly, než je ve svalech, ale Boha znáš jen z knih, které psali lidé, a to je málo. A ty, Zákone, jsi jako obchodník, který zná zas jen lidské právo zapsané v zákonech a jím poměřuje Zákon Boží. Umíš jistě počítat a jsi počestný, ale hledíš mít ze všeho nejvíce užitku, a to i z víry."

Zákon byl zjevně pobouřen a div se na Život nerozkřikl: "Jsem řádný občan, chodím pravidelně na mše, přispívám na sbor, pomáhám potřebným, jsem mravný a Bůh mě za to odměňuje. Jak se vůbec opovažuješ ty, nuzný žebrák, hříchem prolezlý odpadlík, vyvrhel společnosti, kdo ví, jestli ne dokonce vrah, kárat nás, počestné lidi na cestách?"

Ani Smysl nevydržel s chladnou hlavou poslouchat, co mu ten nedovzdělanec vytýká, ale přece vyrovnaným hlasem řekl: "Narodil jsi se pro pole a tam také skončíš. Jistě jsi nečetl jediný Goethův verš, neumíš latinsky, neznáš ani deuterokanonické knihy a mě se snažíš poučovat? Táhni si do lesů, odkud's přišel!"

Život se schoulil do sebe a téměř neslyšitelně pravil: "Ano, jsem vrah a nečetl jsem jediný verš z Goetha. Vzal jsem jedenkrát spravedlnost do svých rukou, ale stejně tak činíte i vy, když tak vášnivě vyprávíte o Bohu, místo abyste nechali soud na něm samém."

Místo odpovědi se muži rozešli, neboť nastal čas oběda; za pár hodin již byl každý někde jinde. Jeden s vybledlou vzpomínkou na zbytečné tlachání, druhý přece jen zasažen některými myšlenkami, třetí s beznadějí v srdci. Ještě týž večer byl Život jat do vězení, Smysl si nakázal zvlášť náročný postní den a Zákon pomohl za šera staré babičce nastoupit do tramvaje.

Marek Nohejl

přejato z Bratrstva

INSPIRACE č.5 (21.9.99)

předchozí stránka (Texty)následující stránka (Prosba pro všední den)