archiv

 

ZÁVORY

Vždy, když jdu z města domů, musím přejít železniční přejezd. Proto se mi už mnohokrát stalo, že jsem přišel ke staženým závorám a čekal až projede vlak. Nemám tato zdržení rád a zvlášť pozdě večer se u závor musím učit trpělivosti.

Jednoho dne jsem se opět odkudsi vracel, bylo půl jedenácté, pršelo a bylo vlezle chladno. Neměl jsem myšlenky na nic jiného, než na vytopený pokoj a rozestlanou postel. Najednou ze strážního domku vystoupila paní, došla ke klice, kterou se stahují závory, a začala jí točit. Do tmy se ozývalo cvakání řetězů zapadajících do ozubených kol. Rozběhl jsem se a cvakání ustalo, poděkoval jsem a přešel koleje. Paní se usmála a opět se ozvalo cvakání mechanismu.

V tu chvíli jsem jí byl vděčný, že nebudu muset čekat na průjezd vlaku. Asi po třech minutách se ozvalo dunění nákladního vlaku. Otočil jsem se a hleděl k přejezdu, červená světla blikala, vlak projel, ozvalo se důvěrně známé cvakání a závory opět začaly stoupat. Najednou jsem si uvědomil, že před přejezdem nestojí žádné auto a ona paní stahovala závory naprosto zbytečně.

A co třeba v jednu, ve dvě, ve čtyři v noci. Kolikrát asi jde za noc k závorám? A kolikrát zbytečně? Vstát, obléknout se, vyjít ven před domek, namáhat se s klikou a všechno zbytečně!

A přesto jde a udělá to, co kdyby někdo jel přes přejezd. Prostě to udělat musí a nediskutuje o tom, je-li to potřeba, neargumentuje statistikou, nepočítá kolikrát už stahovala závory zbytečné, prostě jde.
A co kdyby si řekla: Teď ne, je jedna v noci a stejně nikdo nepojede. Pro jednou by se asi nic nestalo, možná by se nic nestalo ani podruhé, po třetí, po desáté, ale třeba ne! Třeba by to znamenalo tři mrtvé...

To už by nikoho nezajímalo, že celý život poctivě stahovala závory. Možná by je nestáhla jednou jedinkrát, to jediné opomenutí by znamenalo katastrofu.

Uvědomil jsem si, že i my jsme jako ta paní. I my stojíme ve službě. I my můžeme mít mnoho "dobrých" výmluv pro to, že jsme porušili Boží řády, že jsme neposlechli, že jsme neposloužili...
Měli bychom jednat jako ta paní u závor. Prostě to udělat, jde a nediskutuje o tom, je-li to potřeba, neargumentuje statistikou, nepočítá kolikrát už stahovala závory zbytečné, prostě jde.

MaŠ

INSPIRACE č.3 (12.4.99)

předchozí stránka (Prosba pro všední den) následující stránka (Kříž)