rozhovor

 

BOŽÍ SLOVO - ZLATÁ ŽÍLA V ŠEDÉM KAMENI BIBLE?

Záběr z údolí říčky Černé, kousek od Kaplice

Rozhovor s bratrem Pokorným

 

Toto je zkrácená verze rozhovoru, pokud si jej chcete přečíst v plné verzi, použijte tento odkaz!

Motto:
 
Ž 119:160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
 
J 18:38 Pilát mu řekl: Co je pravda?
 
J 14:6 Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta, pravda i život...

Jak rozumět pravdě v Bibli? Jak se tato pravda kryje s tím, co dnes chápeme jako "pravda"? Jak Bibli vykládat? Jak doslovně ji brát? Co dělat s těžko srozumitelnými místy nebo místy, která si dle našeho soudu přímo odporují? Je Bible Boží slovo jako celek, nebo v ní musíme kutat, abychom se ke skutečnému Božímu slovu dostali? … s těmito a dalšími otázkami jsem jednoho krásného podzimního dne vyrazil do Hořic za bratrem Pokorným. Některé z nich jsem stačil zapomenout, ještě než jsem zaťukal na dveře, ale nad jinými jsme vedli zajímavý rozhovor při voňavém čaji, rozhovor, jehož osekané torzo bych vám dnes rád předložil (věřte, že jsem se při proškrtávání hodně kroutil, vřele vám doporučuji přečíst si rozhovor kompletní). Jsem za to setkání moc rád a ve svém očekávání jsem se nezklamal. Tohoto muže si opravdu vážím, protože při něm vidím práci Božího Ducha. Jestli to teď čte, tak je celý nesvůj a mává rukou, abych s tou nezaslouženou chválou přestal, a tak mu vyhovím, ale neodpustím si jednu poznámku. U starších lidí se mladší člověk většinou setkává s postojem: "Co ty mně máš co povídat? Ty nemáš ještě ponětí, jak to na světě chodí…" Bratr Pokorný naopak zahájil náš rozhovor následovně: Já se vám budu snažit dát odpověď tak, jak budu stačit. Ale říkám vám předem, abyste nečekal, že když je člověk o pár roků starší, že snědl všechnu moudrost. Vy některé věci můžete vidět lépe než já a třeba už je vidíte lépe než já. Stáří tady nerozhoduje, víte? To je jenom relativní věc, že může mít ten starší více zkušeností, ale ten mladší může někdy postihnout věci, které ten starší nevidí… Tuto pokoru oceňuji, protože není pózou, a bratru Pokornému přeji, aby mu Bůh požehnal a ještě si ho mocně použil… A my si společně projděme některé momenty našeho rozhovoru

Spíše než abych hledal konec provázku v  klubku mých zamotaných otázek, přestřihnu to někde v půli… rád bych se vás zeptal, zda si myslíte, že v Bibli jsou rozpory, a co děláte, když na nějaké - ať už zdánlivé, nebo skutečné - narazíte? Já jsem narazil na mnohé nejasnosti, mnohá místa, která líčí stejnou událost různě, mnohé odchylky v paralelních vyprávěních - co s tím má člověk dělat? Vím, že nad tím vším ční žalmistovo slovo: To hlavní v tvém slovu je pravda…, jenže co to doopravdy znamená?

Jednou jsem během evangelikální konference věnované fundamentalismu hovořil o této otázce s jedním bratrem, mladým kazatelem - když říkáme na jedné straně, že Boží slovo je pravdivé, a na druhé straně nemůžeme popřít, že jsou tam rozpory, které tam lidský duch nachází, že? Já jsem mu řekl: "Bratře, já to chápu tak, že Bible je naprosto pravdivá a bezchybná v tom, co nám zjevuje o cestě k Bohu, o našem vztahu k Pánu Bohu. Jenomže Pán Bůh svěřil tuto zvěst člověku a ponechal tady i lidský faktor. To znamená i porušenou lidskou paměť. Ten, komu se jedná o vztah k Bohu, komu se skutečně jedná o to, aby Boží vůli činil, tak ho osloví tato pravda, tato ústřední pravda o spasení a ty nedokonalosti, které Pán Bůh v Bibli ponechal, protože to svěřil lidským svědkům, mu nebudou překážet. Takže mně skutečně tyto věci nepřekážejí. Ono to souvisí také s jiným problémem, a sice s problémem dvojího pojetí inspirace. Někteří lidé, například židovští rabíni, si vytvořili představu, že v Bibli je každé písmenko přesně takové, jak to Pán Bůh nadiktoval. Rabíni chápali Kvetoucí stromy kousek od Hořic v Podkrkonoší inspiraci asi tak, že prorok je jako nástroj a Bůh je jako ten, kdo na tento nástroj hraje. To znamená, že vlastní myšlenkový a duchovní život proroka je úplně vyřazen, a ten člověk je pouze nástroj vydávající zvuk, který do něho někdo fouká. Tímto chtěli zajistit naprostou jistotu a spolehlivost biblického podání. Toto se však dá říci pouze o určitých místech, kde čteme: "Takto praví Panovník Hospodin...". Čili já tomu rozumím tak, že Bible je jako moře, které má rozmanitou hloubku. Jsou v ní místa, kde míra inspirace je stoprocentní, kde prorok skutečně přijímá slovo, které není z něho. Jako například, když prorok Elíša řekl nevěřícímu měšťanovi, že bude vidět to bohatství na vlastní oči, ale neokusí z něho - to si nemohl vymyslet, to mu bylo dáno. Ovšem ne všude je míra inspirovanosti takto vysoká. Někdy ponechává Pán Bůh pisateli-proroku volnost, aby zjevení vyjadřoval formou svého myšlenkového obsahu. Abych řekl konkrétní příklad, na který jsem narazil s jednou sestrou - andělé. Izajáš vidí anděly s křídly. Ale mají andělé křídla? Oni je přece nepotřebují. Jakto, že prorok vidí u Božího trůnu anděly s křídly? Pán Bůh mu dává vidění nebeského světa a přibližuje mu ho v představách, které byly tenkrát běžné. Totiž, že andělé jsou přicházející poslové, a i starověké obrazy v Asýrii je zobrazují s křídly. Pro Izraelitu a člověka této kulturní oblasti je anděl spojen s křídly a Pán Bůh mu zjevuje nebeské bytosti, jejichž svatost a pohyblivost vidí ten člověk v tom, že mají křídla. Bratr kazatel Černý na evangelikální konferenci o fundamentalismu měl k tomuto charakteru Písma dobrou poznámku: "Pán Bůh si to pohlídal." Takže to, co jsem nazval "volností", bylo vlastně také inspirací. Tuto poslední větu bych rád podtrhl!

Já jenom potom někdy nevím, do jaké míry mohu brát Bibli doslovně? Někdy mám pocit, že to tak Pán Bůh bere, že každé slovo má v Bibli své místo. Například, když žalmista mluví v dvaadvacátém žalmu o dělení roucha a losování o oděv, což se později doslovně naplnilo, a my bychom to mohli brát jako metaforu svízelného žalmistova postavení podobně jako slova "bášanští tuři mě obstoupili". Někdy jakoby záleží na nuancích, zatímco jindy ne…, nebo vždycky ano?

Ano, takže je tu otázka, kdy máme něco brát doslovně a kdy máme být v opatrnosti... No, to se dostáváme k otázce výkladu Písma. Já bych předně řekl, že Boží slovo musíme brát v celku a musíme se varovat toho, abychom na jednotlivém slovu nechtěli budovat nějakou teologickou poučku. Když použiji příklad pokušení Pána Ježíše na poušti, tak v jednom pokušení mu ďábel cituje Boží slovo a Ježíš na to říká: "Zase psáno jest...", Tím nás upozorňuje na to, že Boží slovo musíme brát v celém jeho poselství. Naše teologie nemůže být formována podle litery Písma, jak trefně vyjádřila jedna sestra, ale podle Ducha Písma. Při výkladu jsme skutečně odkázáni na to, abychom prosili Pána Boha o Ducha Božího, aby nás On uváděl do pravdy. Zacházet s Božím slovem je něco velice vážného a odpovědného, a to zejména má-li jít člověk za kazatelnu. Pak je třeba zápasit o Boží vedení. Mám za to, že pochopení Písma vyrůstá z našeho osobního přebývání v Kristu, a v tom musíme být každý před Boží tváří. Jestliže toto při nás bude, tak nás Boží Duch bude chránit před nejrůznějšími bludy a úlety. Pochopení není věc intelektu, ale osobní lásky a vztahu k Pánu Ježíši. Čili dát nějaký návod, nějaký bezpečný a konkrétní návod pro výklad Písma, tak jak se tomu oboru říká hermeneutika …, to ani nejde. Já jsem měl jednu knihu o hermeneutice vydanou u katolíků, ale na ní jsem si uvědomil, že to jsou jenom takové hlavní principy, ale při všech těch principech může člověk stejně nad Písmem dělat fantazie. Na to není nějaká šablona, víte? Čili potřebovali bychom se scházet, bratři sloužící, a mít tak jednou za měsíc večer, ve kterém bychom nikoli kázali, ale probírali biblický text za účelem naučit se z něj čerpat…

Hmm, za to se naprosto stavím, protože já jsem dříve docela často chodil do Křesťanského společenství a při jedné příležitosti, kdy na stejné téma kázali nedlouho po sobě dva pastoři, jsem si uvědomil, že se o tom asi do hloubky nesdíleli. Ne že by takříkajíc táhli každý na úplně jinou stranu, ale rozdílnost jejich pohledu byla přece jen patrná, a tak trochu vedli své stádo klikatou cestou. Na tom jsem si uvědomil, jaká je škoda, že se vedoucí nescházejí a nesdílejí se o tom, jak rozumějí některým důležitým tématům. Myslím, že je hrozně užitečné, když se pastýři v rámci daného sboru schází, vykládají si navzájem Písmo a sdílejí se - alespoň o základních tématech…

Ano, já to cítím jako mezeru, která je tady nevyplněná. Otázka zvěstování Božího slova, ta nejcitlivější otázka, je příliš ponechána na tom, jak s tím každý sám zápolí uprostřed svých starostí. Tady jsou bratři, kteří jsou zaměstnáni, mají rodiny, a teď musí po večerech najít nějaké ty hodiny, aby na tématu pracovali sami podle svých schopností. Mám za to, že je tu skutečně nesplněný úkol, pro který je třeba hledat nějaké řešení…, všichni ti bratři by měli nepřetržitě duchovně růst a stále se vzdělávat, aby úroveň služby byla udržována na určité výši a zvyšována. Když nějací odborníci získají titul nebo kvalifikaci, musí je také čas od času znovu obhajovat a prokazovat svou způsobilost. My tady zacházíme s tím nejdůležitějším materiálem, s Božím slovem, s lidskou duší, a mám za to, že je třeba tomu věnovat větší pozornost.

Mluvíme o Bibli, o tom, jak jí rozumět. Mě by teď zajímalo, jak vy konkrétně čtete Písmo, jak ho studujete, kolik času mu věnujete apod. Ne že bych si myslel, že je to něco, co může jeden člověk od druhého přijmout, každý si musí najít svůj rytmus, ale může ho to rozhodně inspirovat…

Tak předně to nedělám nepřetržitě jedním způsobem, ty způsoby se střídají. Takový určitý pravidelný rytmus mám v  poslední době asi tento: ráno mám jednu starší pomůcku, která mi vyhovuje a dává mi podnět k meditaci. Používám ji už několik let, přišla sem Pohled z Českého ráje z Německa z křesťanských sborů. Mám k ní dokonce určité výhrady, je v něčem jednostranná, ale dává mi lepší podnět k meditaci, než třeba Mana, prostě mi vyhovuje. Tím nechci říci, že by jiná pomůcka nebyla dobrá. Při této ranní chvíli přemýšlím nad daným textem, promýšlím ho, a jestliže mě něco zastaví pro službu, tak si poznamenám pár myšlenek do sešitku. To je jedna věc, kterou udělám. Jestliže narazím na dvojí text a rozdílné čtení, tak si to poznamenám tamtéž.

To znamená, že máte vedle pomůcky otevřeno více překladů Bible?

No, tak momentálně používám vedle českého překladu překlad francouzský. Četl jsem esperantský několik let, ale teď jsem přesedlal na francouzštinu. (Na stole leží ještě jeden nebo dva německé překlady. (pozn.aut.) V poledne si čtu pravidelně žalmy a recituji si je nahlas ve francouzštině a mám z toho užitek, protože četba v jiném jazyce mě nutí přemyslet jinak než u českého překladu, na který už je člověk zvyklý. Tak to dělám v poledne a večer zase používám sbírku modliteb, kterou vydal Kalich. K jednotlivým modlitbám jsou tam biblické texty, které pročítám, a dobře mi to slouží. Co se týče studia Písma, tak někdy toto odložím a čtu výklady ze Schlattera. V určitém období jsem pročítal teologii starého zákona, překládal ji a používal pro službu. Později jsem to přerušil a vrátil se opět k tomuto způsobu. Takže nemohu říct, že je na to nějaká metoda, kterou bych vám mohl předepsat. Musíte si najít sám svůj způsob, který vám bude vyhovovat, abyste z toho měl užitek. Někdy, je-li člověk třeba hodně unaven nebo je-li zaměstnán, tak je lepší přečíst třeba jeden verš a zamyslet se nad ním, než přečíst mnoho veršů bez užitku. Já, že mám více času jako penzista, tak si přečtu celou kapitolu nebo celé dvě kapitoly.

Jak užitečná je podle vás teologie? Jak užitečné je studovat výklady, které napsali ohledně Bible jiní lidé? Do jaké míry je naopak lepší číst Bibli samostatně? Ptám se, protože jsou lidé, kteří čtou Bibli víceméně pouze zprostředkovaně - skrze výklady jiných a různé pomůcky, veršíky a podobně - a na druhé straně jsou lidé, kteří toto odsouvají a snaží se jít přímo k prameni. Jak se na to díváte vy?

Myslím si, že tohle je individuální. Já se snažím spojovat obojí. Bylo by chybou být jen příjemcem a konzumentem myšlenek jiných, neboť z toho plyne potom nebezpečí, že to v člověku utlumí vlastní tvořivost a vnímavost na Pána Boha. Jenomže Bůh chce ke mně mluvit a k tomu, aby ke mně z Bible mohl mluvit, je lepší číst přímo Písmo. Ale Pán Bůh ke mně může promluvit i z teologického výkladu. Mám tudíž za to, že dělat tady nějakou šablonu není správné. Předně je to věc individuální. Co je vhodné pro jednoho, není vhodné pro druhého.

Asi také hodně záleží na postavení člověka, ne? Třeba takový učitel v církvi se bude zabývat výklady více než "řadový" věřící…

To ano, to si sám uvědomuji, protože pokud člověk stojí ve službě slova, tak musí o svůj vnitřní růst dbát takříkajíc náročněji, prostě mít větší nárok na své vzdělání než sestra, která si poslechne Monte Carlo, přečte z Písma a je to pro ni dobré. A bylo by chybou po ní chtít, aby četla nějaké výklady, že? Pro sloužícího bratra je důležité duchovně růst a mít materiál, ze kterého nabírá. Kdo chce sloužit, tak se podle mne teologickou literaturou zabývat musí. V různé míře pochopitelně. Ale chtít předávat pouze to, co člověk sám nabere, je takové přeceňování sebe. Také to znamená přezírat, že Pán Bůh dává i jiným, a to nejenom pro ně samé. Protože to, co Bůh dal Schlatterovi, dal v něm také mně…

Jaká byste řekl, že jsou úskalí pro věřícího člověka, který čte nebo studuje Bibli? Co se mu může stát kamenem úrazu?

Tak o jednom problému či úskalí jsme už hovořili - vlastně o dvou. To první nebezpečí je soustředit se na biblické rozpory a druhé nebezpečí je nebrat Bibli komplexně, ale stavět teologické zámky na verších vytržených z kontextu… Další nebezpečí, které jsem zakusil sám na sobě, je to, že člověk chápe znalost Písma jako svůj duchovní růst. Já jsem si uvědomil, že znalost Písma sama o sobě ještě nepředstavuje duchovní růst. Mohu znát lépe Písmo, a přesto nebýt duchovně dál. Detail z Kunětické Hory Jsem dál nakolik skutečně chodím s Bohem a činím Boží vůli. Apoštol Pavel mluvil o dalším nebezpečí, když říkal, že jsou někteří, kteří falšují slovo Boží. Tzn. zneužijí Boží slovo ve smyslu, které ono nemá, za účelem podepření nějakého svého vlastního názoru. Jeden takový konkrétní úsměvný příklad: V jednom sboru KS přicházela jedna rodina pozdě a oni, když už to trvalo dlouho, tak na ně nečekali a začínali včas. Ta rodina je potom upozornila na Boží slovo: "Jedni na druhé čekávejte!" To je komické, ale je na tom vidět, jak můžeme Boží slovo používat pro svůj prospěch a zakrývat svoji lajdáckost. No a další nebezpečí je v tom, že si někteří lidé oblíbí určitá místa v Bibli, ta mají rádi a očekávají, že v poselství z kazatelny budou znít právě ty tóny, které s nimi rezonují. A pokud to tam nezní, tak ten kazatel špatně slouží nebo málo slouží. V této souvislosti vzpomínám na výrok kazatele Moodyho: "Kdo si z koláče vybírá jenom hrozinky, nepozná chuť koláče". Tak tohle je také nebezpečí - vybírat si z Písma pouze některé věci a nebrat Písmo celé - a může postihovat stejně tak dobře i sloužící bratry nebo kazatele, že nezvěstují takříkajíc plnost evangelia.

A vidíte nějakou oblast v našem sboru, která je opomíjena, na kterou se nekáže, nějaké velké téma, kolem kterého lidé chodí po špičkách, protože je buďto nezajímá, nebo protože by měli problémy s výkladem apod.?

No jeden takový dojem mám a sice, že u nás málo zaznívají eschatologické tóny, že se málo mluví o druhém příchodu Krista. Mám za to, že eschatologie je v pozadí, a domnívám se, že to je i jedna příčina, proč Svědkové Jehovovi. mají takový úspěch, protože oni přicházejí s konkrétním pohledem do budoucnosti, a u nás je to oslabeno. Vezměte si Kostnické jiskry - tam za celý rok sotva najdete nějakou zmínku o druhém příchodu Kristově a když, tak se jen tak mihne, sotva se toho dotknout a hned dál, abychom nebyli považováni za fantasty. A zajímavé je, že tématem letošní evangelikální konference je právě eschatologie. Zřejmě si bratři uvědomili, že tato oblast je nějak opomíjena.

Nakonec se chci zeptat na něco, co jsem zapomněl v úvodu... Někteří lidé ve snaze uchránit to, že skrze Bibli Bůh opravdu mluví, mají snahu ta inspirovanější místa nějak vypreparovat, i za cenu toho, že ta méně inspirovaná hodí takříkajíc přes palubu. Mám na mysli takové to hledání "historického Ježíše", hledání toho, co Bůh skutečně udělal a řekl… Někteří teologové to označují jako tzv. "hledání Slova za slovem". Jak se na to díváte? S tím souvisí i trochu provokativně položená otázka v názvu: Je Boží slovo zlatou žilou, která musí být teprve vydolována z jalové mateční biblické horniny? Nebo je Bible drahokamový monolit?

Krajika kousek od Hronova

O "historickém Ježíši" mluví liberální teologie, která popírá věrohodnost evangelií. Tato teologie vychází z teorie, že text evangelií je výsledkem dlouhého vývoje, v němž bylo jakési původní učení Ježíšovo prý přetvořeno, a je třeba je teprve "vydolovat", "hledat slovo za slovem". Pro mne je to postoj absurdní, předně z hlediska literárně-historické věrohodnosti evangelií a potom z hlediska mé zkušenosti víry. Dopisy ap. Pavla jsou nepopiratelným svědectvím o existenci křesťanských sborů, jejichž víra v Pána Ježíše je v plném souladu s poselstvím evangelia. Chci tím říci, že Ježíš v Pavlových dopisech zvěstovaný je tentýž Ježíš, jak ho poznáváme v evangeliu. Mezi událostmi evangelií a dobou epištol je doba dvaceti až třiceti let. Za tuto dobu nemohlo dojít k přetvoření evangelia, neboť žili svědkové událostí. Je tu ovšem i osobní zkušenost mé víry. Dle svého zaslíbení mi Pán Ježíš "zjevil sebe samého". Poznávám jej ve svém srdci, do něhož on vstoupil. Ten Pán Ježíš, kterého takto poznávám, je tentýž, který ke mně mluví z evangelií, epištol i ze Zjevení ap. Jana, ale i z celého Starého zákona, kde je prorocky předzvěstován. Bible je pro mne monolit, vzbuzující můj úžas i chválu mého srdce k Bohu zjevenému v Ježíši Kristu a vstupujícímu do mého nejvnitřnějšího života svým Svatým Duchem.

Kéž je vám výše psané poselství k užitku a inspiraci.

Otázky kladl -LIMA-.

Rozhovory uložené v archivu rozhodně není dobré nechat ležet u ledu. Najdete tam Rozhovor s Daliborem Žítkem o životě s Bohem, o lásce a naději, s bratrem kazatelem Kučerou o slepecké misii a nových časech, s Honzou Marelem o muzice, filmu a víře v Boha, rozhovor s muzikologem PhDr Lubošem Stehlíkem o hudbě, rozhovor s kazatelem Dandou Fajfrem a také s Josefem Pokorným - písmákem a veskrze mourým člověkem. (Koneckonců rozhovory s nemoudrými lidmi Inspirace neotiskuje.)

předchozí stránka (Vykopávky z Kumránu)následující stránka (Poesie)